Historické fotografie a veduty (fotogalerie)
Dějiny západního pohraničí, zejména Karlovarska, jsou spojeny s nejstarší obcí Sedlcer (Sedlec). Čechové, kteří sem pronikali v 8. až 9. stol. z vnitrozemí od východu vytlačovali původní neslovanské obyvatelstvo, usídlené při tocích řek do Bavor a Sas. Zakládali osady, jejichž český původ se udržel i přes pozdější německou kolonizaci Např. jména osad Zettlitz z českého Sedlce, Dalowitz z Dalovic, Sodau – Sadov, Donitz -Tuhnice atd., dokazují původní české osídlení zdejšího kraje.
Nejstaršími slovanskými obyvateli v oblasti Karlovarska byli Sedlčané, kteří si udrželi na území Sedlecka (dnešní Karlovarsko, Kraslicko, Sokolovsko) nezávislost až do příchodu Přemyslovců. Sedleckem byl tento kraj zván až do třetího desetiletí XIII stol. Poslední doklad toho máme z r. 1226. Pak byla správa přenesena na hrad Loket.
Sedlec je poprvé připomínán r. 973 se vznikem pražského biskupství. Jeho obnovená zakládací listina se zachovala v opise v listině od císaře Jindřicha III. z r. 1086, která se zmiňuje i o župě sedlecké. Už tehdy se uvádí Sedlec jako děkanství s kostelem asi z r. 900. Že Sedlec byl sídlem župy v 10. až 12. stol. dokazují četné listiny, hovořící o „provincia sedlcensis”. V r. 980 byl Sedlec povýšen na arciděkanství. Pod Přemyslem Otakarem I. r. 1212 se uvádí, že Provincie Sedlec byla zase v českém držení. Král Václav I. v r. 1240 předal sedleckou církevní oblast řádu křižovniků s červenou hvězdou.
Původní kostel se nezachoval. Kde stával nám není známo. Kolem r. 1290 byl postaven kostel druhý, zděný, který stával v místech nynějšího kostela. Z doby gotické je pozůstatek lomené klenby v sakristii. Je jediným stavebním zbytkem tzv. druhého gotického kostela. V r. 1677 byla ke starému kostelu přistavěna postranní kaple. Byl zbořen a v r. 1738 (potvrzené smlouvou z 2.4.1738) na jeho místě postavena stavba nová, poutní barokní kostel, zbudovaný stavitelem Janem Schmidem z Útviny. Stavba byla dokončena asi v r. 1747 (přesné datum není známo a dokončovací práce probíhaly ještě několik let poté). Je známa i částka, kolik celá stavba stála: 12 384 zl., 52 kr. A v církevním archivu je originál plánu. Kostel byl vysvěcen sv. Anně Samotřetí, udivují jeho veliké rozměry, když je známo, že v r. 1750 žilo v Sedlci pouze 250 lidí. Účelem stavitele a stavebníka bylo vytvořit rozměrný poutní chrám, jenž by pojal všechna procesí, která na sv. Annu do Sedlece přicházela. Půdorys kostela tvoří obdélník, je jednolodní s bohatou štukovou výzdobou, která zejména je působivá ve vítězném oblouku kněžiště. Nástropní fresková výzdoba je od El. Dollhopfa z r. 1740-1750. Na východní straně vyrůstá z tělesa kostela věž, zdobí ji pilíře ve zdi a nad nimi trojí římsa. Pohled po stránce architektonické ruší poněkud nízko položená báň s lucernou. Kolem kostela byl starý obezděný hřbitov, zrušený v r. 1836. Za ním je sloup Bolestné P. Marie z r. 1716.
V kostele stojí za pozornost: Ladná dřevěná mřížka v barokním slohu oddělující kněžiště od ostatní lodi, hlavní oltář je barokní s nepatrným vlivem rokoka, zdobený dřevěnými sloupy, sochy se vyznačují pohybem. Uměleckou perlou je dřevěná socha sv. Anny Samotřetí vysoká 1,8 m představuje sv. matku Annu jako počestnou ženu staršího věku, která nese na levé ruce Ježíška, na pravé Marii rovněž v dětském věku. Kde a kterým umělcem byla zhotovena, o tom chybí jakákoli zpráva. Podle názoru odborníků vznikla nejpozději v r. 1480, pravděpodobně však mnohem dříve. Stala se sochou milostnou, k níž putovaly dary věřících v takovém množství, že pražská konsistoř prohlásila dekretem 20. 4. 1694 kostel poutním. Ke cti sv. Anny vzniklo Svatoanenské bratrstvo, založené farářem Kašparem Lorenzem v roce 1704. Mělo hojně členů i v cizině, vlastní majetek a svoje účty. Tvůrce sochy ani oltáře neznáme. Víme jen, že hlavní oltář daroval v r. 1794 Thdr. Ondřej Kneissl, kanovník u sv. Víta, bývalý farář sedlecký. Oltářní křesla silně zlacená z r. 1807 daroval Josef Knobloch, ředitel panství v Ostrově. Stěnu kostelní lodi zdobí rozměrný obraz Nanebevzetí P. Marie. Boční oltář je rovněž barokní z let 1750 s pozoruhodnou řezbou, znázorňující utrpení františkánských mučedníků v Japonsku. Druhý boční oltář zasvěcený P. Marii uchovával na dřevě malovanou kopii Pasovské madony Lukase Cranacha st. (1472-1553). Podle archivních dokumentů nesla obraz za bitvy na Bílé Hoře před sebou císařská vojska. Dalším uměleckým skvostem jsou zcela zachovalé dvoukřídlové varhany z r. 1754, zdobené bohatým rokokovým ornamentem. Zapadají slohově velmi ladně dochrámového prostoru.
U vchodu do křestní kaple je renesanční kamenná křtitelnice.
Sochu Krista Krále, pod kazatelnou, daroval smíchovský prelát dr. Pauly kapli sv. Josefa v Karlových Varech. Je přesnou kopií sochy, která stála na Strahově při katolickém sjezdu.
Rozměrný obraz z r. 1670 představuje obnovitele sedleckých poutí, prvního katolického faráře (po katolické restauraci) Dr. Kašpara Haase, jenž v r. 1655-1672 vedl zdejší duchovní správu a jehož tělesné pozůstatky byly v kostele uloženy do hrobky. Na portrétu je znázorněn v kněžském rouše s růžencem v ruce a s nápisem (překlad: Pane nezavrhuj mne v době stáří, když mi schází síla, neopouštěj mne). Barevná dvě okna nechala zasadit v r. 1902 rodina Gottlů z Rybář (za jedno okno zaplatili 900 K) a byla zhotovena v rakouském Innsbrucku. Pozoruhodný je i těžký svícen u hlavního oltáře, který zhotovil cínař ze Slavkova v r. 1750. Dvě zajímavé barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka ve výklencích pochází z konce 16. stol. a mají být zbytkem výzdoby druhého kostela.
Ještě na závěr připomenu tvrz Přemilovice (ves lidí Přemilových), asi 10 minut od kostela. Středověká tvrz byla založena jihozápadně od poplužního dvora v těsné blízkosti jednoho z četných rybníků, centrální plošina o horním průměru přibližně 20 m byla obklopena vodním příkopem širokým cca 5-8 m vnějším valem vysokým až 2 m. Téměř čtvercový půdorys stavení cca 8 x 9 m – obytná věž vyzděná z lomového kamene. Vznikla ve 13. stol. a zanikla v 16. stol. Tvrz byla později sídlem rodu Steinbachů jako manství – první man Ondřej ze Steinbachu doložen v r. 1568. Zachoval se její příkop, celý val a zbytky věže. Původní knížecí hrad Zedlica je doložený rokem 973, opuštěný ve 13. stol. stál pravděpodobně blízko hradiště nebo na hradišti samém. Hradiště Sedlec bylo důležitým strategickým místem, po němž byl celý kraj nazván Župou Sedleckou. Tady procházela jedna z obchodních cest z Prahy do Nového Strašecí – Mutějovic – Kounova a přes Pětipsy do Kadaně, dále po levém břehu řeky Ohře do Stráže – Vojkovic – Radošova, kde byla celnice – Sedlce – Chodova – Kraslic – Klingenthalu – Plavná až do Erfurtu. Kupci volili trasu přes Radošov se zbožím vzácnějším jako tenkými a barevnými sukny, francouzskými víny, rumělkou, šafránem, pepřem aj., neb směli jezdit jenom cestou královskou, jak stanovil král Karel IV. zvláštní listinou z r. 1352.
Návštěvy významných osobností:
19. 6. 1721 navštívila kostel v Sedlci císařovna Alžběta Kristina, manželka císaře Karla VI., která se právě léčila v K. Varech se svou čtyřletou dcerou Marií Terezií. A opět znovu v r. 1732 za doprovodu samotného císaře. Z novější doby existuje Pamětní zápis, kde je uvedeno, že u příležitosti tradiční pouti u Sv. Anny v Sedleci 24. července 1949 se zúčastnil tehdejší ministr národní obrany (a pozdější prezident) armádní generál Ludvík Svoboda, který se zvěčnil svým podpisem. V rámci Anenské pouti navštívil v letech 1946 a 1947 Sedlec také Josef kardinál Beran, arcibiskup pražský a primas český.
Děkuji všem, kteří mě nechali nahlédnout do archiválií, zvláště patří poděkování PhDr. Maříkovi a Mgr. P. Jiřímu Hladíkovi O.Cr. sídelnímu kanovníku a děkanovi v Karlových Varech a všem těm, kteří mi byli nápomocni.
Literatura:
a) práce faráře Kašpara Lorenze: “Annäische Gnadenblumo” z r. 1698
b) Ferdinand Hecht: “St. Anna Büchlein” z r. 1854
c) Kosmova kronika česká
d) farní kroniky
Jiří Jásek
Geschichte
Historische Fotos und Ansichten (Veduten)
Die Geschichte des westböhmischen Grenzgebietes, insbesondere der Karlsbader Region, ist eng mit dem ältesten Gemeinde Sedlcer (Sedlec) verbunden. Das Eindringen der Tschechen vom östlichen Innland im 8. und 9. Jahrhundert verursachte die Aussiedlung der ursprünglichen, nicht slawischen, an Flüssen gesiedelten Bevölkerung nach Bayern und Sachsen. Die Tschechen gründeten Ansiedlungen, deren tschechischer Ursprung auch trotz der späteren deutschen Kolonisation lebendig blieb. Dies ist sichtbar zum Beispiel an Gemeindebezeichnungen wie Zettlitz (aus dem tschechischen Sedlec), Dalowitz (Dalovice), Sodau (Sadov), Donitz (Tuhnice) u.s.w. Die älteste slawische Bevölkerung auf dem Karlsbader Gebiet bildeten die sog. Sedlcer, die auf dem Sedlec-Gebiet (heutige Regionen Karlsbad, Kraslice, Sokolov) bis zum Einzug der Premisliden unabhängig blieben. Das Gemeinde Sedlec wird zum ersten Mal im Jahre 973 erwähnt, und zwar im Zusammenhang mit der Gründung des Prager Bistums. Der Begriff „Gau Sedlec” wurde später auch in der Gründungsurkunde des Kaisers Heinrich III. aus dem Jahre 1086 gefunden. Schon damals wurde Sedlec als Dekanat mit der Kirche aus dem Jahre um 900 bezeichnet. Dass Sedlec als Gausitz im 10. bis 12. Jahrhundert galt, beweisen zahlreiche Urkunden, die über “provincia sedlcensis” sprechen. Im Jahre 980 wurde Sedlec zum Erzdekanat erhoben. Um 1290 wurde auf der Stelle der heutigen Kirche eine gemauerte Kirche gebaut. Aus der gothischen Zeit ist ein Teil des gekrümmten Gewölbes in der Sakristei. Es ist der einzige Baurest der sog. zweiten gothischen Kirche. Dieses beweist auch das Steinmauerwerk. Im Jahre 1677 wurde zur alten Kirche eine seitliche kapelle angebaut. Im Jahre 1738 wurde die Kirche niedergerissen und auf ihrer Stelle entstand in Jahren 1738-1745 ein neuer Bau, die St. Anna Pilgerkirche im Barockstill, entworfen vom Baumeister Jan Schmid aus Útvina.
Besonders sehenswerte Gegenstände in der Kirche sind das das Presbyterium trennende Holzgitter im Barockstil, Hauptaltar mit einem winzigen Rokokoeinfluss, verziert mit Holzsäulen und Statuen in Bewegung. Eine echte künstlerische Perle ist die St. Anna Holzstatue (1,8 m groß), die die St. Anna als Mutter und ehrsame Frau älteren Alters darstellt, die auf der linken Hand das Christkind und auf der rechten Maria im Kindesalter hält. Der Autor und das Entstehungsjahr sind immer noch unbekannt. Nach den Einschätzungen der Kunsthistoriker entstand sie spätestens im Jahre 1480, wahrscheinlich aber schon viel früher. Sie wurde zur Gnadenstatue, zu der Gläubiger in solchen Mengen pilgerten, dass das Prager Kirchenamt diese Kirche am 20. 4. 1694 durch das Dekret zur Pilgerkirche erklärte. Eine der vielen großen Karlsbader Sehenswürdigkeiten stellt auch die hiesige Orgel aus der Hälfte des 18. Jahrhunderts dar. Sie wurde vom bedeutenden Orgelbauer seiner Zeiten Jan Leopold Rausch erbaut, und zwar um 1755. Die Sedlec-Orgel ist heutzutage nicht nur von einem bedeutsamen materiellen Wert, sie hat aber vor allem eine große kulturelle Bedeutung für den Staat, die Region und das Gemeinde. Die meisten Barockorgeln blieben nämlich bis heute nicht erhalten, wie zum Beispiel die in der Maria Magdalenen Kirche in Karlsbad. Die Sedler-Orgel wurde also zum Karlsbader Unikat.
Bedeutende Kaiserbesuche: Am 19. 6. 1721 wurde die St. Anna Kirche in Sedlec von der Kaiserin Elisabeth Christine, Gattin des Kaisers Karls VI., besucht, die zu dieser Zeit mit ihrer vierjährigen Tochter Maria Theresia auf einer Kur in Karlsbad verweilte. Sie kehrte dann noch einmal im Jahre 1732 zurück, und zwar diesmal in Begleitung vom Kaiser Karl VI.