Málokdo ví o existenci barokního kostela sv. Anny v severní části dnešních Karlových Varů -v Sedleci. Kostel z r. 1738 – 45 byl postaven J.Smydem. Kromě vlastní hodnotné architektury interiéru bychom mohli obdivovat hlavní oltář z r. 1748 završený nádherným sousoším, fresky El. Dollhopfa z let 1740 – 50 i další vybavení chrámu. To nejcennější by návštěvník mohl spatřit, pokud by po vstupu soustředil pohled na varhanní kruchtu.
Nalezl by zde jednu z velkých pozoruhodností karlovarska – varhany z poloviny 18. století. Postavil je význačný varhanář své doby Jan Leopold Rausch. S velkou pravděpodobností to bylo r. 1754, někdy se uvádí 1755-6. O tom, že Rausch nebyl varhanář ledajaký svědčí i další význačné zakázky, které mu byly svěřeny. K těm patří nástroj pro Ostrov nad Ohří, z něhož se dochovala pouze skříň, varhany pro karlovarský kostel sv. Máří Magdaleny, Rokycany a Plzeň. Z těchto nástrojů se nedochoval žádný. Jako téměř intaktní existoval ještě před 30 lety nástroj v Horšovském Týně. Sedlecké varhany nepředstavují pouze hodnotu majetkovou, kterou bychom hodnotili v milionech resp. v jejich desítkách. Pro stát, region i obec by měly být i vysokou hodnotou kulturní. Zacházení s takovými hodnotami vypovídá o mnohém.
Laik snad může v tomto nástroji vidět „pouze“ starožitnost. Jejich hodnota pro současnost nespočívá pouze v jejich stáří. Je dobré připomenout, že tyto varhany svědčí mj. o výtvarném cítění své doby – jejich výtvarná hodnota je značná, o citlivosti, s jakou bylo nové zakomponováno do stávajícího, o tom, jaké existovalo technické řešení a provedení takového nástroje, o parametrech nástrojů- co musel varhaník překonat a co si mohl dovolit, o zvukovém přizpůsobení nástroje prostoru – v této době dosahovalo toto umění svého vrcholu, jsou význačným dokladem o vrcholném uměleckém řemesle v minulosti. Zcela prvoplánově je třeba zdůraznit hodnotu hudebně-historickou pro současnost i mistrovství, s kterým jsou varhany provedeny. Zásady technické i hudební, na nichž je tento nástroj postaven, byly v druhé polovině devatenáctého století všeobecně popřeny, snad právě proto, aby se k nim svět začal po první čtvrti století dvacátého kajícně a nedokonale vracet.
Drtivá většina historických nástrojů byla odstraněna. Tento osud potkal i varhany v kostele sv. Máří Magdaleny v Karlových Varech. Sedlecké varhany se tak staly karlovarským unikátem. Dnešní stav kostela, mobiliáře i varhan je smutný. Kolem kostela v minulosti, zdá se, „nejezdili cizinci“ a tak i zvenčí patrný špatný stav této vynikající karlovarské barokní památky nebyl řešen.
Přitom by možná stačilo uvědomit si, do jaké míry se zvětšuje kulturní potenciál světoznámého lázeňského města, záchranou této kulturní památky, kde by nic nebránilo jejímu zpřístupnění návštěvníkům, využití vynikajícího nástroje pro soutěže nadnárodního významu, interpretační kurzy, koncerty ve stylovém prostředí na historicky autentický nástroj, pořádání soutěží např. i místního významu jako jsou třeba soutěže škol v interpretaci vánoční hudby atd. atd. Skoro žádné město v západních Čechách nemá takové podmínky, aby mělo k dispozici autentický historický nástroj a současně nástroje stylově odlišné a novější (sv. Máří Magdalena, Pupp a možná další).
Ing. Petr Škácha
Další informace o sedleckých varhanech naleznete zde